!!! Při nákupu nad 2.500,-Kč hradíme poštovné my! Platí pouze pro Českou Republiku !!!
PO STOPÁCH CANDÁTŮ
 
Candát, tajemný noční dravec, obývá většinu řek a vodních ploch na našem území. Přestože je jeho výskyt poměrně hojný, na udicích rybářů bývá spíše vzácným úlovkem. Čím to je? Možná jeho ostražitostí, možná vybíravostí a vytříbeností jeho jídelníčku. Nebo spíš nedostatečným umem lovce? Každopádně je to důvod k nekonečným debatám. Složitost jeho lovu je zřejmě spolu s kvalitou masa důvodem, proč je rybou tolik ceněnou, která nedává mnohým rybářům spát.
 
Mezi takové patřím i já, zejména v letních měsících, kdy mám na svého koníčka dostatek času. Za relativně krátkou dobu, kdy se lovu candátů cíleně věnuji, jsem získal poměrně velké množství zkušeností, umocněných rybařením s několika zkušenými lovci candátů. S těmi jsem strávil několik nocí na zdánlivě chudé vodě, která se rázem proměnila v candátí ráj.
 
Za důvod úspěchu považuji především jednoduchost montáže
Při lovu na mrtvou rybku nepoužívám žádná lanka ani pletené šňůry, které by mohly v candátovi zbytečně vzbuzovat nedůvěru. Nejlépe se mi osvědčil obyčejný vlasec. Na cívkách mám vlasec o síle 0,25 mm, s nosností 7 až 10 kg. Nedoporučuji sice na tomto místě příliš šetřit, ale beru v potaz, že chytám na vodách plných vázek a nerovností na dně, kde se vlasec brzy podře. Ignorace této skutečnosti mě může připravit o pěkný úlovek. Je proto dobré používanou část návinu cívky často kontrolovat a popřípadě vyměnit.
 
Návazce nepoužívám, pracuji pouze s kmenovým vlascem. Mou montáž tvoří kulaté olůvko (popřípadě kapka) s větším otvorem (zamezím tím zadrhávání vlasce a umožním volný prokluz), zarážka pod zátěž v podobě ventilkové gumičky, obratlíku nebo gumové kuličky, háček. Nejčastěji používám velké kované háčky na kapry, které jsou opatřeny očkem, nikoliv lopatkou (pouze v případě nouze). Ostré hrany lopatky opět mohou způsobit ztrátu úlovku. Háček by měl být pevný, nikoliv pružný. Od zátěže ho navazuji zhruba 25 – 30 cm daleko. Trojháčky a dvojháčky nepoužívám ze dvou důvodů: Tím prvním je podle mého názoru zbytečné poškození ryby, pakliže se jí trojháček dostane až k jícnu nebo dokonce do něj. Ke zranění ryby pochopitelně může dojít i při lovu s jednoháčkem, je to ale méně pravděpodobné. Pruty jsem záměrně vynechal. Lovíme-li na mrtvou rybičku, prut považuji za nejméně důležitou pomůcku. Je jedno, jaký prut použiji, pokud při jeho volbě nezacházím do extrému. Osobně po - užívám měkčí i tvrdší kaprové děličky v délkách přibližně 3,60 m a obyčejné teleskopy s gramáží od 50 do 100 g. Všeobecně jsou vhodnější spíše tvrdší pruty.
 
Kde candáty hledat?
Tato ryba s oblibou obývá nejrůznější překážky a nerovnosti dna (obvykle písčité, kamenité, kombinované, s tvrdším podkladem; místo s bahnitým dnem není správnou volbou). Nemyslím si však, že je důležité líčit své udice právě k těmto místům. Candáti za potravou obyčejně podnikají jen krátké výjezdy a od svých úkrytů se příliš nevzdalují, pravidlem to ale není. Většinou celé noci proputují, kopírují dno a snaží se najít nějakou potravu. Mnohdy dostáváme záběry třeba ve dvouhodinových intervalech, kdy se dočkáme i několika jízd, vzápětí však život téměř ustane a my sedíme i několik hodin nad „mrtvými“ pruty. Není na škodu si na základě zkušeností z té které lokality určit „candátí“ hodiny a v tu dobu se jejich lovu maximálně věnovat. Obvykle si dávají načas.
 
Nástrahy
Upřednostňuji mrtvou rybičku. Nejraději volím menší plotičky a hrouzky. Plotičky v délkách zhruba 7 až 10 cm, hrouzky kolem 10 cm. Rybku napichuji za ocásek. Háčkem ji propíchnu v místě páteře, zhruba 3 cm od konce ocásku (podle velikosti a druhu použité rybky). V místě páteře proto, aby se háček při prudším nadhozu nevyřízl a rybka tak nespadla. Protože chytám na revíru, kde se vyskytují raci, vycpávám rybky polystyrenem, aby plavaly. Osobně ho nepoužívám nad - míru, chci jen, aby se rybka nade dnem vznášela.
 
Postup aplikace polystyrenu do rybky je následující: Rybku usmrtíme cvrnknutím prstem do hlavičky (je to rychlejší a šetrnější, než s ní házet po zemi). Pak jí lehce nařízneme řitní otvor a kousky polystyrenu nacpeme pomocí klacíčku do břišní dutiny až k hlavičce. Dbáme na to, aby polystyren z otvoru nevykukoval.
 
Umístění nástrahy, záběr a zásek
Jak daleko rybičku nahodit? To záleží na lokalitě, sklonu dna, jeho povrchu a na místě aktivity cílové ryby. Nejčastěji chytám tam, kde se dno pozvolna svažuje do hloubky. Rybky candátům předkládám do vzdálenosti 25 – 35 metrů. Zkoušel jsem i blíže, ale za nástrahy popotahovali pouze raci či okouni a candátí „jízdy“ jsem se nedočkal. Na místech s prudkým sestupem dna lze nahazovat třeba jen pár metrů.
 
Po náhozu vypneme vlasec a zatížíme ho pod navijákem klacíkem (popřípadě zátkou). Cívka je odklopená. Před špičkou prutu umístíme kousek polystyrenu tak, aby dobře držel. Při záběru díky němu poznáme, jak daleko ryba „ujela“. Během čekání nám může přijít velké množství „planých“ záběrů. Nejčastěji rak, okounek nebo i proud vytrhne vlasec zpoza klacíku a polystyren povyjede třeba 1 – 2 metry. Po takovém „záběru“ doporučuji přehodit prut. Často vytahuji rybičky s vyžranýma očima nebo žábrami, to v lepším případě. Jindy mi milý rak zatáhne rybku někam pod kámen a já pak trhám, někdy až několikrát za noc!
 
Když přijde záběr, soustředíme se na polystyren, pokud je alespoň trošku vidět (pokud ne, zaměříme se na vlasec unikající z cívky). Občas rybě pomůžeme s odvíjením, aby zbytečně neucítila odpor. Necháváme ji ujet 10 – 15 metrů a podle velikosti nástražní rybičky pak můžeme zaseknout. Osobně čekám na chviličku, až se candát zastaví a teprve při jeho dalším „rozjetí“ zasekávám. Spousta rybářů má na rychlost záseku či otálení vlastní teorii.
 
Lovíme-li na krátkou vzdálenost, není dobré svítit při hledání polystyrenu na hladinu. Z vlastní zkušenosti usuzuji, že náhlé osvětlení hladiny může candáta, podobně jako sumce, vyplašit.